Rozchodníky mezi kolejemi i kvalitnější dlažba. Praha vydala standard tramvajových tratí

Magistrát 5. října představil novou část Katalogu doporučených prvků veřejných prostranství — Standard tramvajových tratí. Zpracoval ho Institut plánování a rozvoje (IPR) ve spolupráci s Dopravním podnikem a říká, jak má vypadat povrch tramvajových tratí a jejich zastávek. IPR dokument oznámil téhož dne, Zdopravy.cz o něm psaly druhý den ráno.

Deklarovaný cíl je skromný a vyplatí se ho citovat přesně, protože vysvětluje načasování: stabilizovat dobrou praxi toho, jak má rychle se rozvíjející tramvajová síť vypadat. Praha staví tratě v tempu, jaké desítky let nepamatuje, a každá si dosud řešila povrchy a mobiliář po svém.

Číslo, kterým se to obhajuje

Ředitel IPR Ondřej Boháč argumentoval plochou, ne kilometry.

Pražská tramvajová síť se rozkládá na ploše bezmála milionu a čtvrt metrů čtverečních a její podoba je tak zásadní. Nedávno znovu zprovozněná trať za Národním muzeem ukazuje, že vhodné použití kvalitních materiálů může významně proměnit dříve nehostinné místo v kultivovaný veřejný prostor.

— Ondřej Boháč, ředitel Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy

Na tom stojí celý standard. Tramvajová trať tu není čtena jako kus železnice, kolem níž je město, ale jako bezmála kilometr a čtvrt čtverečních povrchu — tedy jedna z největších jednotlivých kategorií veřejného prostoru, jakou Praha vlastní. Sepsat, jak se povrch dokončuje, je proto rozhodnutí o veřejném prostoru, které se jen náhodou týká kolejí.

Co v něm je

Jednotlivé kapitoly nabízejí projektantům doporučení pro kryty tratí, zastávky, přechody a další typické situace včetně mobiliáře a informačních systémů. Popsané jsou dva rejstříky. Městská podoba, jakou je od září vidět na zastávce Muzeum. A řešení méně obvyklá: suchomilné rozchodníky a sukulenty mezi kolejemi, které se podle obou zdrojů osvědčily poblíž zastávky Ládví. To, co se tím vytlačuje, je v podání Zdopravy.cz uschlá tráva na jedné straně a beton na druhé.

Vklad dopravního podniku byl provozní, ne výtvarný — a právě na něm se nejspíš rozhodne, jestli standard přežije kontakt se stavbou. Popsal ho Miroslav Penc, vedoucí jednotky Objekty.

DPP uplatňoval při přípravě dokumentu své detailní zkušenosti s rychlostí montáže a demontáže jednotlivých součástí tramvajových tratí, s provozními náklady, a také s vědomím potřeby zpětného využití materiálů, které je nutné při výměně kolejnic nebo rekonstrukci tramvajové tratě odstranit.

— Miroslav Penc, vedoucí jednotky Objekty, DPP

Doporučení, ne norma

Standard je adresovaný především projektantům a bude veřejně dostupný na stránkách IPR. Institut ho popisuje jako dohodu mezi městskými aktéry: všichni vědí, co mohou od tramvajových tratí očekávat, má předcházet nepříjemným překvapením, usnadnit volbu prověřeného řešení a plánování spotřeby materiálů. Protože je rozdělený do kapitol, lze každou aktualizovat samostatně podle nových zkušeností — IPR mu proto říká živý dokument.

V tom je i jeho hranice. Ani jeden ze zdrojů neuvádí, že by standard byl pro někoho závazný. Doporučuje a popisuje praxi, která už stojí; zkouškou bude první trať, kde bude k dispozici levnější povrch a standard zůstane jediným argumentem proti němu.

Politika kolem dokumentu je otevřeně politikou rozjeté stavební vlny. Náměstek primátora pro dopravu Jaromír Beránek řekl, že Praha prožívá tramvajový boom a že městu záleží na tom, aby tramvaje nebyly jen dopravní obslužností, ale i vlajkovou lodí zkvalitnění veřejného prostoru v místech, kudy vedou. Náměstek pro územní rozvoj Petr Hlaváček argumentoval hotovým: nové tratě na Dědinu, na Pankrác a u Muzea i významné rekonstrukce, jako trať u Výstaviště a v Dukelských hrdinů, podle něj dokazují, že Praha umí dělat tramvajové tratě ve světové kvalitě a proměnit dříve nehostinné místo v kultivovaný veřejný prostor. Oba tvrdí, že standard kodifikuje něco, co Praha už umí. Čteno z druhé strany: dokument vydaný na vrcholu stavebního programu přichází o chvíli pozdě.