Fontánka na Ládví obstála v zatěžkávací zkoušce, Žabák se na ni vrátí v replice z modelu od Vinglerovy rodiny

Na vodním prvku u koupaliště Ládví na sídlišti Ďáblice proběhl 8. října první zatěžkávací test: vyzkoušela se nová technologie i samotné usazení bronzového Žabáka na zrekonstruovanou fontánku. Praha 8 o výsledku informovala následující den. Po desítkách let chátrání a nefunkčnosti pod Žabákem podle městské části opět teče voda.

Na kašně je podstatný způsob provedení: vápencové kameny jsou repasované, nikoli nové. Tím se obnova odlišuje od nové fontány postavené na starém místě. U plastiky to je naopak — vrací se věrná replika, která vznikla ve spolupráci s rodinou autora. Ta pro odlitek poskytla zachovaný model.

Co se stalo s originálem

Bronzová plastika Vincence Vinglera zdobila sídliště od sedmdesátých let. V roce 2007 ji vandalové odtrhli a odhodili do křoví; po opravě se vrátila na místo. V roce 2008 byla ukradena podruhé a definitivně zmizela. Titulek Prahy 8 mluví o dvaceti letech, text pod ním datuje druhou krádež do roku 2008.

Právě ta historie je důvod, proč prvek ještě není hotový. Po úspěšném technickém zkušebním provozu bude Žabák na pár dní uschován na radnici Prahy 8 — poslední tečkou před definitivním zkompletováním je osazení kamer bezpečnostního systému a dalších zabezpečovacích zařízení proti vandalismu a opětovné krádeži.

Nejen kašna, ale celé zákoutí

Okolí vody se přestavělo na místo k posezení, ne na obruby kolem kašny. Vzniklo bytelné betonové sezení, přibyly herní prvky pro děti a dřevěná paluba připravená pro umístění dalšího posedu. Doplnit to má čerstvě zasetý trávník a trvalkové záhony, v nejbližších dnech se bude instalovat pítko a následovat mají závěrečné začišťovací a úklidové práce. Datum otevření odpočinkové zóny městská část neuvádí.

Péče o naše sídliště, respekt k jejich historii a soustavná kultivace veřejného prostoru – to je něco, v čem vidím obrovský význam a smysl. Sídliště Ďáblice je architektonický unikát a obnovení tohoto zákoutí je splacením dluhu vůči místním obyvatelům. Mám obrovskou radost, že se nám tomuto téměř zapomenutému místu podařilo vdechnout nový život a vrátit mu jeho původní půvab.

— Tomáš Hřebík, místostarosta Prahy 8

Návrat sochy Vincence Vinglera je velkým přínosem pro kulturní mapu Prahy 8. Umění do veřejného prostoru jednoznačně patří a tady se ukazuje, jak skvěle funguje, když se podaří propojit obnovu výtvarného díla s citlivou revitalizací celého jeho okolí.

— Jana Solomonová, radní Prahy 8 pro kulturu

Detail, který do zprávy dala sama radnice

Oznámení končí podrobností, jakou tiskové zprávy městských částí obvykle vynechávají: v těsné blízkosti fontánky se objevily stopy pelikána. Praha 8 je vysvětluje jako návštěvu pelikána, který trůní u nedalekého sídlištního jezírka, a mluví o symbolickém propojení obou vodních prvků sídliště. Je to inscenovaný vtip v odlitku — a zároveň tvrzení o sídlišti: že ty věci na něm k sobě odjakživa patřily a že oprava jedné je důvod zmínit druhou.

Volba, kterou zpráva naznačuje, si zaslouží pojmenovat. Replika mohla skončit někde, kde se hlídá snáz. Místo toho se vrací do kašny, pro kterou byla socha udělaná, na místo, které se dvakrát ukázalo jako neuhlídatelné, a fontánka se kolem ní postavila znovu z vlastního repasovaného kamene. Hřebíkova formulace o architektonickém unikátu je argumentem pro tenhle postup; kamery jsou jeho cena. To už je naše čtení — zpráva uvádí rozhodnutí, ne důvody za ním.