Na Svatopluka Čecha ubude 15 procent parkovacích míst. Třetině sálu je to málo

Praha 10 vydala 30. září zápis z druhého veřejného projednání vítězného návrhu na obnovu náměstí Svatopluka Čecha. Setkání proběhlo 27. srpna v Sále bratří Čapků a přišlo na ně asi čtyřicet lidí. Ze zápisu se dají vytáhnout dvě čísla, která spolu souvisejí víc, než je u podobných dokumentů zvykem. Návrh ateliéru ra15 ubírá na náměstí zhruba 15 procent parkovacích stání oproti dnešku. A když se moderátor večera zeptal, kdo by podpořil ještě výraznější redukci, přihlásilo se něco přes třetinu sálu — z toho šest lidí, kteří přímo na náměstí bydlí.

Na veřejných projednáních to obvykle chodí obráceně. Marek Sivák z Architektů prostoru, autor soutěžního zadání a moderátor večera, to v zápise sám komentuje: u řady veřejných prostranství patří k nejhlasitějším požadavkům zachování nebo rozšíření parkovacích kapacit, kdežto tady významná část z 656 respondentů dřívější ankety naopak chtěla parkování omezit. Odpovědi lidí bydlících na náměstí a v jeho bezprostředním okolí se vyhodnocovaly zvlášť a ani v této skupině požadavek na zachování dnešního rozsahu stání nepřevážil.

Proč tedy radnice nejde dál

Starosta Martin Valovič na setkání řekl, že by si osobně dokázal představit i výraznější omezení automobilové dopravy na náměstí, a vzápětí vysvětlil, proč ho návrh neobsahuje. Z participace zaznívaly i opačné hlasy a patnáctiprocentní redukce podle něj odpovídá míře změny, pro kterou se v anketě našla podpora. Větší zásah by vyžadoval širší systémové řešení — pružnější cenotvorbu v zónách placeného stání, kterou Praha 10 dlouhodobě prosazuje a pro kterou se zatím na magistrátu nenašla dostatečná politická podpora.

Radní pro životní prostředí Milan Maršálek doplnil, že změny systému zón se na úrovni města připravují: sjednocení pravidel i časových režimů napříč městskými částmi, posílení rezidentního charakteru parkování a právě pružnější cenotvorba. Schváleny nejsou a jejich prosazení bude podle něj spíš otázkou příštího volebního období.

Jednomu z účastníků to nestačilo. Zápis zaznamenává jeho výtku, že je alibistické, když zástupci městské části i autoři návrhu shodně připouštějí, že by si uměli představit méně parkování, a přesto se výraznější změna nenavrhuje. Upozornil také, že jde o rozhodnutí na desítky let dopředu: po dokončení revitalizace se k rozsahu stání bude vracet jen těžko. Pochybnosti vyslovil i nad kombinací šikmých stání s cyklistickou dopravou. Jiný účastník označil parkování za „jablko, do kterého je potřeba kousnout“, má-li náměstí fungovat jako „zelené plíce Vršovic“.

Druhý spor se vede o zpevněnou plochu

Asi deset lidí, převážně těch, kteří přišli už v červenci, nesouhlasilo s rozsahem a podobou zpevněné plochy v jižní části náměstí. Zadání po soutěžících chtělo tři funkce najednou — ulici, park a náměstí — a rozpor v sále tomu přesně odpovídá: část přítomných by funkci „náměstí“ minimalizovala, jiní žádají víc ploch pro děti, největší díl vnitřní plochy přitom připadá parku.

Co vyjednat nelze, je kostel. Zadání požadovalo nerušený pohled na průčelí Gočárova kostela sv. Václava podle původní kompozice, kterou dnešní vysvahování narušuje, a to vylučuje stínit prostor před ním stromy. Ochlazovat se proto musí jinak: velkoformátovou kamennou dlažbou, dvěma dešťovými záhony, retenčními nádržemi, prokořenitelným prostorem o objemu zhruba 25 krychlových metrů na středně velký strom, srážkovou vodou svedenou ze střechy kostela, která dnes končí v kanalizaci, a vodním prvkem s proměnlivým režimem — v horkých dnech s několikamilimetrovou hladinou a tryskami, v nichž se dá brouzdat.

Předseda poroty Martin Rusina připomněl, v jaké fázi se projekt nachází. Soutěžní návrh je koncepce, nikoli „písmo svaté“; Maršálek mluví o nulté fázi projektové přípravy a otázku parkování nechává výslovně otevřenou pro další stupně. Právě proto je ten zvednutý les rukou důležitější, než vypadá. Je to první doložený počet Vršovic, které chtějí na svém náměstí méně aut, než jim návrh nabízí.