Z cesty pro stavbaře okruhu je veřejná silnice. Lochkov a Slivenec spojuje 2,3 kilometru

Praha zprovoznila 2,3 kilometru dlouhou propojovací silnici Lochkov – Slivenec na jihozápadě města. Nejde o novou trasu. Je to staveništní komunikace, kterou ŘSD postavilo před více než deseti lety pro dopravu techniky a materiálu na stavbu Pražského okruhu a která od jeho dokončení neměla využití. Město ji od ŘSD převzalo už dřív a teď z ní udělalo sběrnou komunikaci. O zprovoznění informoval 15. září server Zdopravy.cz.

Spojka začíná na západní straně u ulice K Cikánce a končí na východní straně nově vybudovaným napojením na ulici K Lahovské. Než trasa existovala jako veřejná komunikace, museli řidiči území objíždět přes zatížené místní ulice.

Cestu, kterou ŘSD vybudovalo před více než deseti lety pro stavbu Pražského okruhu a od jeho dokončení neměla využití, jsme proměnili ve sběrnou komunikaci, která zkrátí obyvatelům Lochkova, Velké Chuchle, části Slivence a Radotína napojení na dálniční síť. Odlehčíme tak centrům městských částí a rezidenčním oblastem, přes které nyní musí projíždět.

— Jaromír Beránek, náměstek primátora pro dopravu

Co se za necelých 30 milionů udělalo

Šlo o přestavbu, ne o stavbu: úprava šířky vozovky, pokládka asfaltu, odvodnění, doplnění dopravního značení a jedna skutečně nová část — napojení na K Lahovské. Práce trvaly 300 dní, zakázka vyšla na necelých 30 milionů korun včetně DPH a provedla ji společnost SWIETELSKY.

Předpokládaná cena zakázky byla 52 milionů a v soutěži dorazilo šest nabídek. Stavba se tedy vysoutěžila zhruba za 58 procent toho, s čím město počítalo, a nešlo o soutěž s jediným uchazečem.

Důvod, proč cena klesla tak hluboko, leží v podloží, ne v obálkách. Cesta postavená pro stavbu dálnice je dimenzovaná na těžkou techniku a to, co bylo pod ní, se dalo použít.

Využili jsme únosný podklad, upravili šířkové poměry vozovky, provedli sanaci a položili nové obrusné vrstvy.

— Petr Myslivec, SWIETELSKY

Majetek, se kterým město obvykle nedělá nic

Zajímavé na tom nejsou ty 2,3 kilometru. Zajímavé je, že dočasná komunikace přežila svou stavbu, roky ležela bez užitku a pak se ze zlomku ceny nové silnice mezi stejnými dvěma body stala trvalou infrastrukturou.

Velké silniční stavby po sobě takové věci nechávají běžně — staveništní cesty, sjezdy, provizorní objízdné trasy. Většina se odstraní nebo zaroste. Tahle byla už srovnaná, do jisté míry odvodněná a postavená na zatížení, a rozdíl mezi tím a silnicí na zelené louce tvoří většinu nákladů.

Jmenovanými příjemci jsou městské části po obou stranách: Lochkov, Velká Chuchle, část Slivence a Radotín, jejichž napojení na dálniční síť už nevede přes jejich vlastní centra. Argument města je, že smyslem je odvedení tranzitu z rezidenčních ulic; kratší dojezdové časy jsou důsledek, ne cíl.