IPR zmapoval 239 kilometrů zaniklých cest v Praze. Na 141 z nich má město pozemky

Kancelář krajiny a zelené infrastruktury IPR Praha zpracovala studii Cesty, která mapuje trasy zmizelé z krajiny kolem Prahy. Na webu praha.camp o ní 10. září psala Dominika Antonie Pfister. Základní číslo: za poslední století zaniklo v metropolitní oblasti Prahy 3 673 kilometrů cest — vzdálenost, kterou studie přirovnává k trase z Porta do Moskvy.

Většinu tvoří polní cesty přerušené kolektivizací a scelováním pozemků ve dvacátém století, patří sem ale i úseky dálkových obchodních tras a poutních stezek. Z archivní kuriozity dělá mapování vlastnická struktura uvnitř Prahy. Ze zhruba 239 kilometrů zaniklých cest zmapovaných na území města leží 141 kilometrů na pozemcích hlavního města, 58 kilometrů patří státu a zbylých 40 kilometrů jiným vlastníkům.

Víc než polovina sítě je tedy na pozemcích, které město už drží. A linie často dál existují v katastru nemovitostí, i když v terénu po nich nezbylo nic.

Jak se hledá cesta, která tam není

Metodika kombinuje několik vrstev. Základem jsou takzvané císařské otisky, tedy katastrální mapy staré zhruba dvě stě let z doby, kdy krajina ještě respektovala přirozený terén. Ty se porovnaly se současnou uliční a cestní sítí a každá linie, která v mapách existuje, ale dnes jí nikdo neprochází, se zakreslila jako zaniklá cesta. Tam, kde georeferencované císařské otisky chybějí, posloužilo druhé vojenské mapování.

Doplňují je tři další zdroje: digitální model reliéfu, který odhalí jemné terénní rýhy po staletích chůze a vozů; staré letecké snímky z období sucha, kdy se půdorys cesty znovu propíše do vegetace; a vzpomínky a kroniky obyvatel.

Co s tou vrstvou dál

Zmapovanou síť lze propojit s aktuální mapou pražského cyklogenerelu a určit, které úseky mají prioritu k obnově — buď proto, že leží na městských pozemcích, nebo proto, že doplňují chybějící část plánované cyklistické sítě. Pro metropolitní měřítko studie nabízí pět principů, podle nichž lze budoucí bezmotorovou síť skládat: zelené radiály vedoucí z Prahy do otevřené krajiny, trasy podél vodních toků, trasy podél liniové infrastruktury typu dálnic a železnic, drobné krajinné prvky vzniklé z cest, které ztratily propojovací funkci, a lokální tangenciální propojení nahrazující původní představu okruhu kolem celé Prahy.

Výsledkem je návrh sítě, která by Prahu propojila s okolními krajinnými celky — Labem, Českým krasem, Křivoklátskem, Brdy či Posázavím — a zároveň zpřístupnila zemědělskou krajinu mezi nimi. Pilotní úsek mezi Prahou-Letňany a Labem, zpracovaný ve spolupráci s místní akční skupinou Nad Prahou, je už dnes z devadesáti procent průchozí.

Obnova cest nemusí být složitá, od vysekání pruhu cesty přes úpravu povrchu až po výsadbu stromořadí se lze postupně dostat k novým cestám v krajině a místem pro rekreaci. Ty musí být vnímány jako plnohodnotná veřejná infrastruktura. Je proto potřeba je zanášet do plánů, doplňovat značení i mobiliář a zohlednit je při rozvoje území a v dopravních projektech.

— Marek Zděradička, ředitel Sekce infrastruktury IPR Praha

Proč studie mluví o infrastruktuře

Argument, který se studií prochází, zní, že cesta není jen dopravní stopa. Polní cesta byla především prostředkem přístupu k zemědělské půdě, ale zároveň místem kontaktu člověka s krajinou. Cesty s doprovodnou zelení — stromořadím, keřovým pásem nebo jen extenzivním travním lemem — tlumí erozi, zachytávají prach, zpomalují odtok vody a nabízejí útočiště hmyzu, ptákům i drobným savcům. Nezpevněný povrch je sám o sobě biotopem pro světlomilné a suchomilné druhy, které by v intenzivně obdělávané krajině jinde nepřežily.

Druhé pozorování se týká obchodních tras. Srovnání historické sítě s dnešní dálniční mapou ukazuje, že víc než polovina původních tras se s ní stále přibližně kryje — logicky, obojí sleduje nejplynulejší průchod terénem. Praha byla od středověku i významným poutním uzlem a regionální trasy jako Via Sancta, cesta svaté Ludmily nebo cyrilometodějská stezka městem procházejí dodnes, byť některé jejich kaple zůstávají obehnané golfovým hřištěm nebo vojenským areálem.

Nic z toho zatím není rozhodnuto. Cesty jsou studie, ne plán s penězi, a praktický návrh je skromný: využít to, co už existuje, na pozemcích, které město vlastní. Přesně takový dokument se ale buď promítne do cyklogenerelu a do rozvoje území, nebo ne. Kompletní brožura se všemi mapami a katalogem konkrétních úseků je dostupná u IPR Praha.