Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy vydal storymapu Horko v Praze. Shrnuje, o kolik se jednotlivé části města přehřívají víc než jiné, a hlavně to, odkud se takové číslo bere. IPR ji nepředstavuje jako ohlédnutí za létem, ale jako nástroj: tvrdí, že teplotu už umí modelovat v měřítku konkrétní ulice, a že se s ní proto dá počítat dřív, než se čtvrť postaví.
Sezóna, za kterou se storymapa ohlíží, dodala základní čísla. Od května do září zažila Praha podle IPR 29 tropických dní a 12 tropických nocí.
Rozdíl se otevírá v noci
Klíčový údaj institutu není maximum, ale rozdíl — a patří noci.
„Zastavění, pokud není dobře promyšlené, navíc zabraňuje proudění vzduchu. Horko tak nemá kudy zmizet a teplota vzduchu tak bývá v první polovině tropické noci třeba na Starém Městě nebo v Holešovicích i o 7 stupňů vyšší než na okraji Prahy, například v Ruzyni,“
Ondřej Boháč, ředitel IPR Praha
Po setmění se rozdíl podle IPR prohlubuje proto, že se městské prostředí tolik neochlazuje. Teplo nashromážděné přes den v budovách a ve zpevněných površích — na parkovištích, chodnících, silnicích — se vrací do vzduchu.
Denní mechanismus institut popisuje bez ozdob: materiály typické pro zastavěné prostředí pohlcují sluneční záření a akumulují teplo, ale na rozdíl od stromů a ostatní vegetace nestíní ani nechladí okolí odpařováním vody. Na malé ploše se k tomu přidává teplo z motorů aut, klimatizací a spotřebičů.
Tři metody, žádná sama o sobě nestačí
Pro plánování je z celé storymapy nejdůležitější metodika, protože rozhoduje o tom, jak jemnou odpověď lze dostat. IPR kombinuje tři přístupy a uvádí, že každý dává jiný pohled a jiný detail, ale má i své limity: měření na meteorologických stanicích, data ze satelitů a digitální model PALM, který propojuje meteorologická data s 3D modelem Prahy a dopočítává teplotu vzduchu i povrchů přímo v ulicích.
První přístup dává přesné hodnoty v hrstce bodů. Druhý pokrývá celé město, ale čte povrchy shora. Třetí je ten, který umí vyslovit číslo pro konkrétní ulici dřív, než ulice vznikne — a na tom stojí celý zbytek argumentu.
K čemu to má být
Boháč popisuje zamýšlené užití v pojmech návrhu, ne politiky:
„Díky podrobným datům o tepelném ostrově Prahy můžeme už při plánování nových čtvrtí vybrat riziková místa a dobře využívat adaptační opatření. Už v návrhu tak můžeme pracovat třeba s orientací budov, vegetací nebo správnými materiály i barvou povrchů. Je také možné vyhodnotit dopady výšky budov nebo rozložení obytných bloků ve čtvrti na teplotu i proudění vzduchu,“
Ondřej Boháč
Poslední věta váží nejvíc. Výška domů a rozložení bloků nejsou adaptační opatření, která se dají dodat nakonec — je to to, o čem územní plánování rozhoduje. Model, který je ohodnotí podle teplotního dopadu, staví horko vedle hustoty, výhledů a oslunění, tedy mezi věci, o kterých se v Praze při návrhu čtvrti běžně vyjednává. Tam dosud nepatřilo.
Storymapa je dostupná přes platformu ArcGIS. Sama o sobě je záznamem horkého léta. Tak, jak ji IPR předkládá, je ale spíš oznámením, že institut má nově číslo, se kterým hodlá na jednání o nových čtvrtích chodit.
Zdroje
- 01