CityDeal se rozrostl z pěti měst na dvanáct. A začíná se ptát, kdo má určovat pravidla

Platforma CityDeal, která propojuje plánovací instituce českých měst, se během posledních měsíců rozrostla z pěti měst na dvanáct. Oznámil to 21. srpna IPR Praha. K Praze, Brnu, Ostravě, Plzni a Zlínu se připojili městští plánovači Liberce, Karlových Varů, Olomouce, Jihlavy, Ústí nad Labem, Tábora a Opavy. Další města o zapojení jednají.

Zajímavější než růst je ale to, co s tím počtem chce CityDeal dělat.

Od výměny zkušeností k pojmenování problému

Původní smysl platformy byl praktický: propojit odborníky na urbanismus, územní plánování a rozvoj měst, aby si předávali zkušenosti a zvyšovali kvalitu veřejné debaty. Srpnové sdělení k tomu přidává druhý, otevřeně politický cíl — otevřít veřejnou debatu o tom, jak jsou česká města řízena, jaké nástroje potřebují a kde má v systému plánování ležet odpovědnost měst a kde státu.

Ředitel IPR to říká bez obalu.

„Ačkoli je každé město jiné, překvapivě často narážíme na stejné problémy. Města nesou odpovědnost za svůj rozvoj, ale řada nástrojů a pravidel, které ho určují, vzniká mimo ně. To chceme změnit."

— Ondřej Boháč, ředitel IPR Praha

Konkrétní bariéry, které účastníci jmenují, jsou složité rozdělení kompetencí, obtížná koordinace institucí a pravidla, jež jen omezeně zohledňují rozdíly mezi jednotlivými městy.

To poslední je jádrem stížnosti — a právě rozdílnost zapojených měst má být jeho důkazem. Dvanáct měst různé velikosti a historie narážejících na stejnou zeď je pro požadavek flexibility silnější argument než Praha, která si stěžuje sama za sebe.

„Každé město s ohledem na svou historii a uspořádání řeší trochu jiné výzvy a potřebuje určitou míru flexibility, aby na ně mohlo reagovat."

— Ondřej Vysloužil, ředitel MAPPA Ostrava

Co si města reálně předávají

Pod rovinou reformních prohlášení běží obyčejná provozní výměna. Města si sdílejí zkušenosti s pořádáním architektonických a urbanistických soutěží, plánováním dopravních změn, zapojováním veřejnosti i s tvorbou územních plánů a městských stavebních předpisů. Ta, která už tato pravidla používají, teď společně hledají způsob, jak je upravit, aby odpovídala nové legislativě — to je konkrétní úkol s termínem, ne obecné přání.

Plánovací kanceláře se inspirují navzájem i při proměnách veřejných prostranství, přípravě nových čtvrtí, koordinaci velkých rozvojových území a komunikaci těchto projektů s veřejností. Olomouc při přípravě urbanistické soutěže na proměnu tržnice a bývalého autobusového nádraží čerpá ze zkušeností z Brna.

„Jsme v intenzivním kontaktu, ať už se jedná o stavební předpisy nebo třeba řešení veřejného prostoru. Díky sdílení zkušeností v iniciativě CityDeal známe a nabízíme řešení, která fungují v praxi."

— Karel Adamec, ředitel KAM Karlovy Vary

Konkrétním výsledkem spolupráce je i manuál zabývající se datovým přístupem pro detailní plánování. Digitalizace a datový přístup jsou jedním z pojítek mezi městy v iniciativě.

Proč to má význam z pražské perspektivy

Praha roky budovala nástroje, které ostatní česká města většinou nemají — vlastní stavební předpisy, Metropolitní plán, plánovací institut s reálnou kapacitou. Riziko téhle pozice je izolace: město, které si samo říká o výjimky, vypadá jako město, které chce zvláštní zacházení.

Dvanáct plánovacích kanceláří, které říkají totéž ve stejnou chvíli, je jiná situace. Platí to ovšem oboustranně a oznámení to nezastírá: Olomouc čerpající z brněnských zkušeností není příklad Prahy vyvážející praxi, ale sítě, v níž je Praha jedním uzlem z dvanácti. Jestli se z toho stane skutečná změna v rozdělení kompetencí, tisková zpráva rozhodnout nemůže. Zatím se změnil jen počet institucí ochotných veřejně říct, že to rozdělení je špatně.