Bezbariérovou toaletu na hřišti v Tovární navrhli a postavili studenti architektury

Na dětském hřišti v Tovární ulici v Holešovicích stojí nová bezbariérová toaleta. Není to katalogový kontejner, jaký městské části obvykle kupují. Objekt obložený modřínovým dřevem navrhli a postavili studenti Ateliéru Mádr na Fakultě architektury ČVUT, a to ve spolupráci s městskou částí Praha 7. Toaleta má přebalovací pult a je otevřená od dubna do října mezi osmou a osmnáctou hodinou.

V úterý 22. září od 16 hodin se na hřišti sešli studenti se svými pedagogy. Podle radnice se tím „završí úspěšná spolupráce na vzniku nové toalety na tomto místě“ a vystaveny byly i všechny studentské práce a návrhy toalet, které v ateliéru vznikly — tedy nejen ta jedna, co se postavila.

Dům v domě

Realizovaný návrh je prací Kláry Klingové a Viktora Ondřícha a fakulta jeho princip popisuje jako dům v domě: vnitřní objem tvoří vlastní záchod, vnější plášť ze svislých modřínových latí stavbu stíní a chrání a v jednom místě přechází ve stojan na kola.

To poslední je na tom to podstatné. Veřejná toaleta bývá na hřišti cizí těleso — uzamčená buňka, kterou nikdo nechce mít na očích. Tady je z pláště zároveň kus mobiliáře, takže objekt dělá dvě věci naráz a nemusí se schovávat do rohu pozemku.

Konstrukce vznikla podle fakulty před budovou školy a na hřiště byla dopravena hotová; v provozu je od září. Pedagogicky práci vedli Josef Mádr a Štěpán Tomše.

Proč to stojí za zmínku

Praha 7 se k toaletám na hřištích hlásí dlouhodobě a samo o sobě by jedno WC zprávou nebylo. Zajímavé je zadání: městská část nepořídila výrobek, ale prototyp, který kreslili a pak skutečně stavěli lidé, kteří architekturu teprve studují. Design-build je ve výuce architektury pravidelná disciplína, málokdy ale končí stavbou, která se zapíše do provozního řádu městské části a bude se v ní osm měsíců v roce uklízet.

Radnice ani fakulta neuvádějí, kolik objekt stál, kdo ho financoval ani jak dlouho se stavěl. To je u zakázky tohoto typu obvyklé a zároveň je to jediné, co by se o stavbě ještě hodilo vědět — bez ceny se nedá říct, jestli je studentský prototyp levnější než sériová buňka, nebo dražší a lepší.

Pro čtenáře mimo Prahu 7 je na tom podstatný ten model, ne ta jedna stavba. Městská část má malý objekt ve veřejném prostoru za nízké riziko a s autorským návrhem; fakulta má studentům co nabídnout mimo papír. Kolik takových zakázek Praha ročně rozdá projekčním kancelářím, aniž by se cokoli z toho dotklo výuky, je otázka, kterou toaleta v Tovární klade mnohem srozumitelněji než většina konferencí na totéž téma.