CAMP se nejméně na tři roky přestěhuje do Karlína. Od listopadu sídlí ve strojírenské hale z roku 1915

Centrum architektury a městského plánování má kam jít. Od listopadu sídlí CAMP v Pobřežní 20a v Karlíně, v hale postavené v roce 1915 pro strojírnu Havelka & Mész, a zůstane tam nejméně tři roky — po celou dobu rekonstrukce Pragerových kostek u Emauz, které jsou jeho domovem i sídlem institutu plánování.

Přestěhování oznámilo samo centrum, s historií budovy a s poznámkou, co stěhování znamená pro jeho tým.

Rozhodně je to kombinace vysokých očekávání a šibeničních termínů. Děláme vše pro to, aby dočasný prostor návštěvníky a návštěvnice nezklamal, aby se v něm cítili dobře a našli v něm vše, co dříve nabízel CAMP v Emauzích. Nechceme, aby to působilo jako provizorium – přece jen tu budeme fungovat minimálně tři roky a laťka je nastavena vysoko. Zároveň jsme ale chtěli otevřít co nejdříve – fungovat v nomádském režimu se dá jen velmi omezenou dobu. Doufám, že se v Karlíně bude všem líbit.

— Štěpán Bärtl, vedoucí CAMPu

Hala, která byla čtyřmi různými fabrikami

Na pozemku v Pobřežní stála podle map stabilního katastru podlouhlá dřevěná stavba už ve čtyřicátých letech 19. století, pravděpodobně barvírna. První strojírenský závod tu vznikl v roce 1861 a získala ho firma Havelka & Mész, která se soustředila na cukrovarské stroje a dodávala i přístroje prádelnám a žehlírnám. Známé byly její pračky prodávané pod značkou Perun, v dobových katalozích se najdou i hasičské stříkačky. Firma areál postupně rozšiřovala a přestavovala; hala, kterou obsadí CAMP, vznikla podle dostupných plánů v roce 1915 a úpravu areálu navrhl Oldřich Brabec.

V roce 1946 přišlo znárodnění, jména majitelů z názvu firmy zmizela a podnik vystupoval už jen jako Perun n. p. Od roku 1953 byl areál součástí ČKD, výroba praček se přesunula do Trnavy a ČKD Dukla se orientovala na těžké strojírenství — vyráběla kotle pro energetická zařízení.

Ve druhé polovině devadesátých let měl z bývalého areálu ČKD vzniknout administrativně-obchodní Negrelli centrum podle architekta Jiřího Kripnera z Atelieru A.I.T. Demolice trafostanice a navazujícího přízemního objektu se sedlovou střechou uvolnila místo pro dnešní parkoviště, které areál rozdělilo na dvě části. Východní díl s původní halou krátce využívala zásilková společnost DHL, jež si k němu přistavěla přízemní administrativní objekt, a později se objekt otevřel veřejnosti jako galerie — někdo ho zná jako Hauch, jiný jako LL Gallery.

Co s halou CAMP udělá a co ne

Prostory je nutné upravit, centrum ale samo píše, že do existujícího galerijního prostoru vstupuje jako další, dočasná vrstva a že zásahy jsou převážně lokální a vratné. U instituce, jejímž tématem je právě to, jak se budovy přestavují, je tohle zajímavější věta než adresa: tříleté bydlení pojaté jako něco, co se dá zpětně odejmout, místo vybavení natrvalo.

První karlínská výstava se jmenuje All You Can Read a bude o tom, jak se myšlenky z knih o architektuře, urbanismu a rozvoji měst promítají do reálné praxe. Výstavní sál bude fungovat jako hravá studovna, která zpřístupní sbírku odborné literatury, jakou CAMP systematicky buduje devět let od svého vzniku: několik set českých i zahraničních titulů k listování a k tomu kurátorovaný výběr knih a myšlenek, které mohou inspirovat budoucí rozvoj Prahy.

Pobřežní, kde není břeh

Název ulice je o sto let pozadu a důvodem je největší inženýrská stavba v karlínské historii. Severní stranu Pobřežní ještě před sto lety skutečně tvořil břeh jednoho z ramen Vltavy. Vodu využívalo několik mlýnů a fungoval tu rušný Karlínský přístav, odkud vyplouvaly lodě až do Hamburku. Řeka proplétající se mezi několika ostrovy ale také pravidelně způsobovala povodně, a tak v roce 1924 začal rozsáhlý projekt regulace jejího koryta: Vltava se posunula o několik set metrů blíž k Holešovicím a zkrátila svou cestu městem o více než kilometr.

Zemina z výkopů skončila v původním korytě, následovaly další zavážky a v padesátých letech voda z Pobřežní definitivně zmizela. Praha přišla o Rohanský, Korunní, Primátorský a Jerusalemský ostrov, jejichž plocha se připojila ke Karlínu; z původního shluku zůstala jen Štvanice. Voda se vrátila jednou, v roce 2002, kdy vnikla do zdejších ulic a porušila statiku některých domů — proto od té doby míří investice nejen do valů a zdí u řeky, ale i do retenčních nádrží a protipovodňových uzávěrů v kanalizační síti.

CAMP bude tři roky vysvětlovat rozvoj Prahy z budovy, která stojí v říčním korytě.